Tato část obsahuje informace o hardwarových požadavcích distribuce. Najdete zde také odkazy na další informace o zařízeních podporovaných GNU a Linuxem.
Debian neklade na hardware jiná omezení než ta, která jsou dána jádrem Linuxu a
programy GNU. Tedy na libovolné počítačové architektuře, na kterou bylo
přeneseno jádro Linuxu, knihovna libc, překladač gcc atd., a pro
kterou existuje port Debianu, můžete nainstalovat Debian. Viz stránka s porty
(http://www.debian.org/ports/i386/).
Nebudeme se snažit popsat všechny podporované konfigurace pro architekturu Intel x86, zaměříme se na obecné informace a uvedeme odkazy na doplňující dokumentaci.
Debian 3.0 podporuje devět počítačových architektur a několik jejich ,,variant'', nazývaných též ,,odrůdy''.
Architektura | Označení v Debianu / odrůda
---------------------+----------------------------
Intel x86 | i386
| - vanilla
| - idepci
| - compact
| - bf2.4 (experimental)
|
Motorola 680x0: | m68k
- Atari | - atari
- Amiga | - amiga
- 68k Macintosh | - mac
- VME | - bvme6000
| - mvme147
| - mvme16x
|
DEC Alpha | alpha
| - generic
| - jensen
| - nautilus
|
Sun SPARC | sparc
| - sun4cdm
| - sun4dm-pci
| - sun4u
|
ARM a StrongARM | arm
| - netwinder
| - riscpc
| - shark
| - lart
|
IBM/Motorola PowerPC | powerpc
- CHRP | - chrp
- PowerMac | - powermac
- PReP | - prep
- APUS | - apus
|
HP PA/RISC | hppa
- PA/RISC 1.1 | - 32
- PA/RISC 2.0 | - 64
|
Intel ia64 | ia64
|
MIPS (big endian) | mips
- SGI Indy/I2 | - r4k-ip22
|
MIPS (little endian) | mipsel
- DEC Decstation | - r4k-kn04
| - r3k-kn02
|
IBM S/390 | s390
- MP3000, G6, G7 | - s390 nebo s390-tape
|
---------------------+----------------------------
Tato verze dokumentu se zabývá instalací na architektuře i386. Pro
ostatní architektury jsou návody na stránkách Debian-Ports.
Úplné informace o podporovaných zařízeních naleznete v Linux Hardware
Compatibility HOWTO. Tato kapitola nastiňuje základní nároky.
Téměř všechny procesory řady x86 jsou podporovány, včetně procesorů AMD a Cyrix. Podporovány jsou i nové procesory Athlon, K6-2 a K6-3. Linux neběží na procesorech 286 a nižších.
Systémová sběrnice je částí základní desky, umožňuje procesoru komunikaci s perifériemi jako jsou například datová média. Váš počítač musí být vybaven sběrnicí ISA, EISA, PCI, MCA (Microchannel Architecture - tu mají počítače IBM PS/2) nebo VESA Local Bus (VLB, někdy také označované VL bus).
Pro výstup v textovém režimu potřebujete grafickou kartu kompatibilní se standardem VGA, což dnes téměř každá grafická karta splňuje. Historické grafické karty kompatibilní s CGA, MDA nebo HGA jsou rovněž postačující, pokud neplánujete využití systému X11. Pozn. během instalace se grafický systém X11 nepoužívá.
Podpora grafických karet v grafickém režimu závisí, zda pro kartu existuje
ovladač pro systém X11 od XFree86. Novější video sloty AGP jsou úprava normy
PCI a většina karet AGP s XFree86 funguje. Podrobnosti o podporovaných
grafických kartách, sběrnicích, monitorech a ukazovacích zařízeních naleznete
na http://www.xfree86.org/.
Debian 3.0 je dodáván s verzí 4.1.0 ovladačů pro systém X11.
Instalovat můžete i na notebook. Notebooky mají často nestandardní nebo
proprietární hardwarové prvky. Na adrese Linux Laptop
pages zjistíte, zda na vašem laptopu GNU/Linux poběží.
Tato architektura umožňuje využití více procesorů - tzv. symetrický multiprocesing (SMP). Standardní jádro v distribuci Debian 3.0 podporu SMP nezahrnuje. Instalaci by to vadit nemělo, protože jádro bez podpory multiprocesingu funguje i na systému s více procesory, systém však bude využívat pouze jeden procesor.
Pro využití více než jednoho procesoru budete muset nahradit jádro operačního systému, viz Kompilace nového jádra, Oddíl 9.5. Pro jádro verze 2.2.20 zapnete podporu SMP tak, že v konfiguračním systému jádra vyberete v sekci ,,General'' položku ,,symmetric multi-processing''.
Instalace z disket je častá volba, i když nejméně pohodlná. Často je nutné provést první natažení systému ze záchranné diskety. Potřebujete pouze 3,5 palcovou disketovou jednotku s kapacitou 1440 kB. K dispozici jsou rovněž zaváděcí diskety s kapacitou 1200 kB.
Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s možností natažení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout použití disket. I v případě, že systém nejde zavést přímo z CD, můžete využít CD-ROM po prvotním zavedení systému z jiného média, viz Instalace z CD-ROM, Oddíl 5.2.
Využít můžete jak SCSI, tak IDE/ATAPI CD-ROM. Navíc jsou podporována i
nestandardní rozhraní jako Mitsumi a Matsushita. Může se vám ale stát, že tyto
mechaniky budou vyžadovat zvláštní parametr při startu systému, abyste je
zprovoznili. Je rovněž nepravděpodobné, že by z těchto mechanik šlo rovnou
zavést operační systém. Linux CD-ROM
HOWTO obsahuje podrobné informace k používání CD mechanik v Linuxu.
Pro mnoho architektur je také zajímavá možnost instalovat z pevného disku.
Systém také můžete zavést ze sítě. Další možnost je bezdisková instalace. Systém se zavede z lokální sítě a všechny lokální souborové systémy se připojí přes NFS. Pro tento typ instalace butete potřebovat alespoň 16MB RAM. Po nainstalování základního systému budete mít možnost doinstalovat zbytek systému po síti (i v případě PPP) pomocí služeb FTP, HTTP a NFS.
Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby fungovaly na co nejširší škále počítačů. Jestli se vám takto připravené jádro zdá pro běžné použití zbytečně velké, pročtěte si návod o přípravě vlastního jádra (Kompilace nového jádra, Oddíl 9.5). Podpora mnoha zařízení na instalačních discích je žádoucí pro snadnou instalaci na libovolném systému.
Instalační systém Debianu obsluhuje podporu pro disketové jednotky, disky IDE, disketové jednotky IDE, disky IDE na paralelním portu a řadiče a jednotky SCSI. Pracuje se souborovými systémy MINIX, FAT, FAT s rozšířením Win-32 (VFAT) a dalšími. Upozorňujeme vás, že filesystém NTFS není podporován, podporu můžete přidat později podle Kompilace nového jádra, Oddíl 9.5.
Podporovány jsou disky emulující ,,AT'' rozhraní. Bývají označeny jako MFM,
RLL, IDE nebo ATA. Podpora starých 8 bitových řadičů používaných v počítačích
IBM XT je pouze v modulu jádra. Jsou podporovány řadiče SCSI disků od různých
výrobců, podrobnosti jsou shromážděny v Linux Hardware
Compatibility HOWTO.
V jádře nejsou ovladače pro disky na rozhraní IDE SCSI a některé řadiče SCSI včetně
Instalaci lze provést s minimálně 12MB paměti a 110MB prostoru na disku. Pokud chcete nainstalovat standardní část distribuce se systémem X Window System a vývojovým prostředím, budete potřebovat alespoň 400 MB, pro víceméně úplnou instalaci je třeba kolem 800 MB. Abyste nainstalovali naprosto všechny balíky, musíte mít asi 2 GB volného místa. Ve skutečnosti nainstalovat všechny balíky nemá smysl, neboť některé z nich nelze mít na systému zároveň.
Některé síťové karty nejsou podporovány všemi instalačními sadami. Jedná se o
karty pro AX.25, dále 3Com EtherLink Plus (3c505) a EtherLink16 (3c507),
NI5210, síťové karty řady NE2100, NI6510 a NI16510 EtherBlaster, SEEQ 8005,
Schneider & Koch G16, Ansel Communications EISA 3200, karty založené na
Winbond-840 (např. Realtek-100A), některé karty odvozené od Tulip a vestavěnou
kartu Zenith Z-Note. (Varianta jádra ,,bf2.4'' obsahuje mimo jiné podporu pro
následující adaptéry: karty založené na Winbond-840, novější karty odvozené od
Tulip, National Semiconductor série DP8381x/DP8382x a Sundance ST201
"Alta"). Rovněž nejsou podporovány síťové karty na sběrnici MCA,
karty a protokol FDDI. Neoficiální disky s podporou MCA najdete na Linux na MCA - zaváděcí
disky a Linux
na MCA - archív diskusních listů. Pokud instalační systém vaši
síťovou kartu nepodporuje, můžete si sestavit vlastní jádro s příslušnou
podporou a podle Náhrada jádra na
záchranné disketě, Oddíl 10.3 jím nahradit původní instalační jádro.
Z oblasti ISDN není v sadě zaváděcích disků zahrnuta podpora pro protokol D-channel německé sítě 1TR6 a karty Spellcaster BRI.
Instalační jádra také postrádají podporu zvukových karet. Vlastní jádro si můžete připravit podle návodu Kompilace nového jádra, Oddíl 9.5.
V Linuxu můžete používat různé hardwarové vybavení jako myši, tiskárny,
scannery a zařízení PCMCIA a USB. Většina z nich však není nutná pro
instalaci. Některé USB klávesnice mohou vyžadovat speciální nastavení (viz Klávesnice USB, Oddíl
3.6.3.4). Tato kapitola obsahuje seznam zařízení, které systém při
instalaci neumí obsluhovat, ačkoli obecně v Linuxu podporována být
mohou. Znovu vás odkazujeme na Linux Hardware
Compatibility HOWTO, abyste zjistili, zda pro vaše zařízení ovladač
pro Linux existuje.
USB hardware je podporován variantou jádra ,,bf2.4''. Pokud nemůžete zařízení zprovoznit, měli byste zkusit jádro 2.4.x.
Standardní jádro podporuje pouze čtyři sériové porty (/dev/ttyS0
až /dev/ttyS3). Pokud potřebujete použít port s vyšším číslem,
musíte si podle Náhrada jádra na
záchranné disketě, Oddíl 10.3 sestavit vlastní jádro.
V současnosti někteří prodejci dodávají počítače s již nainstalovaným Debianem
případně jinou distribucí GNU/Linuxu. Patrně si za tuto výhodu trochu
připlatíte, ale zbavíte se starostí, poněvadž máte jistotu, že hardware
počítače je kompatibilní se systémem GNU/Linux. Budete-li nuceni zakoupit
počítač se systémem Windows, přečtěte si pozorně licenci, zda software můžete
odmítnout a budou vám vráceny peníze. Více najdete na http://www.linuxmall.com/refund/.
Ať zakoupíte počítač s instalací Linuxu nebo bez ní, je důležité se přesvědčit, že hardware je podporován jádrem operačního systému. Zkontrolujte, jestli jsou všechna zařízení v počítači uvedena ve výše zmíněných odkazech jako podporovaná. Při nákupu se netajte tím, že kupujete počítač, na kterém poběží Linux. Dejte přednost zboží, jehož výrobci Linux podporují.
Někteří výrobci hardwaru nám neposkytují informace potřebné k napsání ovladače pro Linux, případně požadují smlouvu o uchování těchto informací v tajnosti před třetí osobou, což znemožňuje uveřejnění zdrojového kódu pro takový ovladač. Jedná se například o grafické čipy Nvidia používané ve spoustě moderních grafických karet. Jiní výrobci, jako třeba ATI nebo Matrox, tyto informace zveřejňují.
Z důvodu nedostupnosti dokumentace pro ně neexistují ovladače pro Linux. Můžete výrobce požádat o uvolnění dokumentace a pokud se na něj obrátí více lidí, uvědomí si, že uživatelé Linuxu představují početnou skupinu zákazníků.
Znepokojivým trendem je rozšíření modemů a tiskáren určených pro Windows. Byly konstruovány speciálně pro používání s operačním systémem Microsoft Windows a nesou označení WinModem nebo Vyrobeno pro systémy s Windows. Obvykle tato zařízení postrádají vlastní procesor a jsou obsluhována ovladačem zaměstnávajícím hlavní procesor počítače. Díky této strategii je jejich výroba levnější, ale tato úspora se nemusí projevit v koncové ceně zařízení, které může být dokonce dražší než obdobné řešení s vloženým procesorem.
Doporučujeme vyvarovat se těchto zařízení ,,vyrobených pro Windows'' z následujících důvodů. Za prvé jejich výrobci zpravidla neposkytují informace pro napsání ovladače pro Linux - obecně hardware i software pro tato zařízení je vlastnictvím výrobce a dokumentace není dostupná bez uzavření dohody o jejím nezveřejnění, pokud tedy vůbec dostupná je. Takový přístup k dokumentaci je neslučitelný s vytvořením volně šiřitelného ovladače, poněvadž jeho autor dává k dispozici zdrojový kód. Dalším důvodem je, že práci chybějícího vloženého procesoru musí odvádět operační systém často s real-time prioritou a na úkor běhu vašich programů, když se věnuje obsluze těchto zařízení. Jelikož ve Windows se narozdíl od Linuxu běžně nespouští více souběžných procesů, výrobci těchto zařízení doufají, že si uživatelé nevšimnou, jakou zátěž klade jejich hardware na systém. Nicméně výkon libovolného víceúlohového operačního systému (i Windows 95 a NT) je degradován, když výrobce ošidí výkon periferií.
V takovém případě můžete pomoci pobídnout výrobce k uvolnění materiálů pro
naprogramování ovladače. Nejlepší však je vyhnout se hardwaru, který není
uveden jako funkční v Linux Hardware
Compatibility HOWTO.
Pod označením paritní paměť se prodávají i tzv. virtuálně paritní moduly SIMM. Moduly SIMM s virtuální paritou se dají často rozpoznat tak, že mají navíc pouze jeden čip, menší než zbývající čipy, namísto dalšího neparitního paměťového modulu. Paměti s virtuální paritou pracují obdobně jako neparitní paměť a nedokáží rozpoznat chybu v uložení jediného bitu narozdíl od skutečně paritních modulů SIMM na uzpůsobených motherboardech. Za virtuálně-paritní moduly SIMM nemá cenu platit víc než za neparitní, skutečně paritní moduly SIMM jsou dražší, neboť na každých 8 bitů je potřeba jeden navíc.
Pokud chcete podrobnější informaci o pamětech pro Intel x86, jakou paměť si
koupit, podívejte se na PC Hardware
FAQ.
Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře Intel x86
verze 3.0.22, 14 March, 2002